Vnesme trochu světla do oteplování

Velmi zjednodušeně můžeme říci, že globální oteplování je jev, při kterém stoupá průměrná roční teplota naší planety. Ať se na to podíváme z pohledu posledních sto, tisíc, nebo stotisíc let, zem je nyní nejteplejší. Mnozí odpůrci namítají, že se jedná o pravidelný jev, který se každých 150 tisíc let opakuje a do jisté míry mají pravdu. Problematických je však posledních 150 let, kdy teplota země vlivem rozvoje nejprve západní a potom globální civilizace stoupala vyšším tempem, než je únosné. Tento nárůst teploty však nepůsobí na celé zeměkouli stejně a sekundárně má za následek i jiné meteorologické jevy. Z tohoto důvodu, a také proto, abychom v zimě při -20 °C nenadávali, že jaké je to globální oteplování, když musíme vytápět ze všech sil, vědecká obec dnes používá raději místo slovního spojení globální oteplování pojem klimatické změny.

Sekundární vlivy nás zajímají více

Díky globálnímu oteplování můžeme v posledních letech sledovat na celém světě zvýšenou intenzitu bouří, hurikánů, záplav či zvyšování kyselosti oceánů. Za pozornost stojí i fakt, že 13 ze 14 nejteplejších let za více než století bylo po roce 2000. I přesto se stále najdou lidé, kteří tvrdí, že od roku 1995 se naše země ochlazuje, ale vězte, že vycházejí ze statistiky, která nezahrnuje satelitní data, a je velmi nepřesná.

Pravdou také je, že hladina světového oceánu stoupá rychlostí 3 milimetry za rok, což je jasným indikátorem, že stoupá teplota oceánu, a právě tím se zvyšuje i jeho objem. K tomu se samozřejmě přidává i tání ledovců. Jen z Jižního pólu ubylo za posledních 10 let 1 400 miliard tun, což je množství, které by ze Slovenska udělalo bezletovou zónu, protože led by tvořil souvislou plochu na celém území do výše přibližně 30 kilometrů.

Jaký podíl mají na oteplování slunce, sopky a člověk

Někteří naznačují, že za oteplováním planety může stát slunce, které je primárním zdrojem tepla pro naši zemi, avšak jasnost slunečního záření mírně klesá už od 50. let minulého století, a přesto teplota Země stále stoupá. Z toho vyplývá, že slunce jako zdroj oteplování nemůžeme brát v úvahu.

Svoji roli v oteplování však jistě sehrává člověk. Ten je odpovědný za produkci skleníkových plynů, které prokazatelně mohou za zvýšenou teplotu. Je pravda, že člověk ročně v emisích vyprodukuje „jen“ 30 miliard tun skleníkových plynů, zatímco naše vlastní planeta skrze oceány, sopky a různé geologické procesy za rok vyprodukuje až 780 miliard tun. Podle toho by se mohlo zdát, že člověk nemá významnější vliv na chod naší planety. Skutečností ale je, že těch 780 miliard tun bylo a je v perfektní rovnováze, tj. kolik země vyprodukovala, tolik dokázala i absorbovat zpět. Při tomto množství zůstávala hodnota částic CO2 po dobu neuvěřitelných 800 tisíc let na úrovni 200 až 250 na milion částic obsažených ve vzduchu. Těch našich 30 miliard tun způsobilo, že obsah těchto částic se zvýšil až na 400 a stále stoupá.

Obsah vody v atmosféře

Finálním argumentem odpůrců klimatických změn je fakt, že nejpotentnějším skleníkovým plynem je vodní pára a při rozloze oceánů je jasné, že za tu člověk nemůže, de facto tedy nemáme nic společného s globálním oteplováním. I v tomto případě je však pravda jinde. Obsah vodní páry v atmosféře má také svůj limit a ten se zvyšuje s narůstající teplotou atmosféry. Tedy, pokud je teplejší naše země, do atmosféry se vejde více vodních par, a obloukem se vracíme zase zpět ke skleníkovým plynům. Pokud budeme pokračovat v tvorbě emisí, které planeta nedokáže absorbovat, skleníkový efekt bude silnější, atmosféra teplejší, naváže se na ni více vodních par, které skleníkový efekt jen posílí a takto to půjde dokola. A co více, táním velkých ledových ploch se snižuje reflektivita země, tedy země pohltí více slunečních paprsků, což bude mít za následek další zvyšování teploty planety.

Kroky proti globálnímu oteplování

Právě kvůli tomu, že za klimatické změny v nemalé míře nese zodpovědnost i člověk, se stále více apeluje na ekologičtější chování. Politiky jednotlivých států různými způsoby motivují lidi a podniky ke snižování emisí a hledají řešení, jak eliminovat negativní dopady lidské aktivity na zemi. Vznikají tedy různé projekty, jako je například projekt Nová zelená úsporám a Kotlíková dotace, jehož cílem je zvýšení podílu využití obnovitelných zdrojů energie v domácnostech a s tím související snižování emisí skleníkových plynů. Podporuje se také instalace topných zařízení, jako jsou kotle na biomasu, plynové kotle, tepelná čerpadla, solární kolektory či zařízení na výrobu elektřiny, jako jsou fotovoltaické panely, díky nimž může každá domácnost významně přispět k ochraně životního prostředí.

Rovněž se dbá na poskytování užitečných informací, které podporují trend ekologického chování. Mnoho lidí například zanedbává pravidelnou údržbu topného systému přesto, že je to dáno zákonem jako povinnost. Avšak pouze pravidelná údržba zaručí bezchybný provoz a jen bezchybný provoz zaručí, že energie je využívána účinně a s nízkými emisemi. A takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Mohli bychom hovořit například o tom, kolik energie spotřebují jednotlivé spotřebiče v domácnosti, o plýtvání, o odpadcích ... Víte, že taková 60 wattová žárovka svítící průměrně 3 hodiny denně spotřebuje ročně cca 65,7 kWh elektřiny a při výrobě tohoto množství elektřiny se do ovzduší uvolní 42 kg CO2? S LED žárovkou by to bylo méně než 5 kg CO2 ročně (údaj použitý z internetu). A to jsme jen u žárovky.

Ušetříme na vytápění?

Co je na tom špatného, že planeta se přehřívá? Přinejhorším budeme platit méně za zimní vytápění. Bohužel, i takové názory lze slyšet. Realita je však taková, jak jsme psali již výše, že následkem globálního oteplování bude zvýšená intenzita přírodních katastrof, jakými jsou ničivé tropické bouře či z toho plynoucí záplavy. To jsou jevy, které nás budou stát nejen miliardy na zničeném majetku, ale s největší pravděpodobností i nemálo lidských životů. A to je opravdu silný argument proto, aby každý jednotlivec začal podnikat kroky, které nám pomohou snižovat rizika plynoucí z klimatických změn.