Jaké jsou parametry nízkoenergetického domu?
Vyžádejte si bezplatné poradenství
Účty za energie dokážou svou nemalou výškou nejednou překvapit mnohé majitele především starších domů. Základem budování nízkoenergetických domů je zaměření se právě na malou spotřebu energie. Snížením spotřeby energie dochází současně ke snižování uhlíkové stopy, a tedy k šetření životního prostředí. Jaké jsou základní parametry nízkoenergetických domů?
Za nízkoenergetický dům je považován takový dům, který má spotřebu energie na vytápění v rozmezí 15–50 kWh/m² za rok. Charakteristickými vlastnostmi takového domu jsou:
- dobře zateplená celá konstrukce
- využívání obnovitelných zdrojů tepla
- otopná soustava s nižším výkonem
- řízené větrání (rekuperace)
Technické parametry nízkoenergetického domu
Konstrukční hledisko, umístění domů, použité stavební materiály a další zásady pro stavbu nízkoenergetických domů jsou navrženy tak, aby vyhovovaly těmto technickým parametrům:
- vnější plášť budovy (obvodové zdi, střecha a podlaha nad nevytápěným prostorem) nemá mít součinitel prostupu tepla U vyšší než 0,15 W/m2.K,
- okna musí mít součinitel prostupu tepla U včetně rámů do 0,80 W/m2.K. Počítá se přitom s plným využitím solárních zisků (jižní orientace hlavní fasády a její maximální prosklení, samozřejmě s vhodným stíněním proti letnímu přehřívání),
- objekty splňují parametry neprůvzdušnosti, a to hodnotu 0,6,
- budovy mají řízenou výměnu vzduchu nezávisle na momentálních vnějších klimatických podmínkách. Využívá se rekuperace tepla, přičemž účinnost samotného výměníku tepla v rekuperační jednotce by měla dosahovat min. 80 %. Pro další zvýšení účinnosti se používají zemní registry, schopné předehřát přiváděný vzduch až o 5 °C,
- příprava teplé vody a vytápění domu v jarním a podzimním období zajišťují v maximální míře obnovitelné zdroje energie (solární soustava, tepelná čerpadla),
- pro přívod světla do domů se využívají světlovodné tubusy,
- v domech jsou využívány pouze moderní elektrické spotřebiče s vysokou účinností.
Ke stavbě nízkoenergetických domů se používají termoizolační cihly se vzduchovými mezerami. U některých typů cihel jsou z výroby mezery vyplněny polystyrénovými kuličkami, u jiných tepelněizolační vatou (vlnou). Mají velmi malý součinitel prostupu tepla.
Kromě těchto cihel se pro stavbu nízkoenergetických domů používají i jiné materiály, např. bentonit. Okna jsou většinou osazena třemi skly. U oken se jako kvalitativní parametr z hlediska zabránění úniku tepla uvádí součinitel spárové průvzdušnosti iLV.
Druhy nízkoenergetických domů
Staví se dva druhy nízkoenergetických domů – domy kryté zeminou a domy na volném prostranství. Oba druhy splňují přísné požadavky na velmi malou spotřebu energie.
Domy kryté zeminou jsou chráněny hlínou shora a dále většinou ze tří stran. Pouze jižní strana domů je „otevřená slunci“. Pro některé domy je společným prvkem střecha porostlá vegetací.
Konstrukce zelené střechy je velmi dobře zaizolovaná a zasypaná vrstvou zeminy, na které roste trávník, květiny apod.
Domy na volném prostranství nemají krytí stran ani střechy zeminou. Vzhledově vypadají stejně jako jiné domy. Mají kompaktní tvar bez zbytečných výčnělků a většina prosklených ploch je orientována na jih. Půdorys domu má být ve tvaru čtverce z důvodu nižších tepelných ztrát ve srovnání s domy jiného tvaru půdorysu.
Příklad stavby nízkoenergetických domů – nízkoenergetické domy nejsou neosvědčenou novinkou
V obci Jižní Chlum na Zlínsku byly postaveny již před 15 až 20 lety domy, které splňují kritéria pro zařazení k nízkoenergetickým stavbám. Všechny domy jsou kryté zeminou ze tří stran a na střechách je rovněž vrstva vodotěsné tepelné izolace a hlíny. Tepelná ztráta domů se pohybuje v rozmezí 5 až 7 kW. Pro úsporu energie se používají solární kolektory, tepelná čerpadla, rekuperační jednotka a světlovodné tubusy.
Jako základní stavební materiál pro obvodové zdivo v obci Jižní Chlum byly u některých domů zvoleny termoizolační cihly, u jiných bentonit. Tento přírodní materiál se vyznačuje vysokou pevností, možností roztahování a velmi dobrými tepelněizolačními schopnostmi. Všechny venkovní viditelné stěny mají tepelnou izolaci polystyrénem o tloušťce 15 až 20 cm, plastová okna se třemi skly byla osazena ve všech místnostech sousedících s venkovním prostředím.
V domech se velmi aktivně hospodaří s teplem obsaženým ve vzduchu pomocí vzduchotechniky. K hospodárné výměně vzduchu slouží rekuperační jednotky. K výměně vzduchu v místnostech slouží vzduchovodné kanály, které do místností vyúsťují v přesně daných místech podle projektu pro zvýšení účinnosti výměny vzduchu a hospodaření s teplým vzduchem. Velikosti kanálů jsou různé podle potřeby konkrétního domu (většinou 30 x 6 cm) a pokud je to možné, vedou se do rohů pro úplné odvětrání. Tlumiče hluku jsou zabudovány přímo do kanálů.
V technické místnosti každého domu slouží vedle rekuperační jednotky dále akumulační nádrž, expanzomaty (samostatně pro otopnou soustavu a pro solární okruh), řídící automatika pro zajištění hospodárného provozu a další potřebná zařízení.
Každý dům má buď na střeše, nebo na jižní straně horní části fasády připevněnu konstrukci pro osazení solárních panelů. Do solárního okruhu je zapojen různý počet kolektorů podle velikosti domu a počtu jeho obyvatel. Jsou využívány po celé roční období.
Topení krbem patří již delší dobu k módním trendům. V některých z uvedených domů se používají krbová kamna opatřená teplovodní krbovou vložkou o výkonu 4–6 kW a během zimního období se využívají také (vedle solárních kolektorů) k ohřevu teplé vody. Jako palivo se používá dříví pro topení v krbech.
Dalším hospodárným a ekologickým zdrojem tepla v nízkoenergetických domech je tepelné čerpadlo. Většina nízkoenergetických domů používá tepelné čerpadlo systému vzduch/voda.
Přívod světla mají domy zajištěné světlovodnými tubusy. Jsou to trubky o průměru 30 až 40 cm, kterými do domu vniká venkovní světlo. Každý tubus horní částí vychází nad střechu a je zakryt průhlednou kopulí proti dešti a působení povětrnosti. Spodní část ústí ve stropě každé místnosti. Venkovní světlo vedené tubusem šetří energii potřebnou pro svícení světly v jednotlivých místnostech.
Projektová a stavební náročnost
Před stavbou nízkoenergetického domu je vypracován projekt, který je velmi náročný. Musí být vypracován odborníkem, který k tomu má povolení. Propojení všech zdrojů tepla do otopné soustavy tak, aby se topilo hospodárně, je v některých případech velmi složité.
Stavba, vybavení a zařízení nízkoenergetických domů nejsou levnou záležitostí. Stavebníci se často zajímají o celkové pořizovací a provozní náklady. Z toho pak vyplývá hospodárnost bydlení jakožto ekonomický výsledek domu za dobu jeho používání. Z ekonomického hlediska se domy považují za rentabilní, pokud součet pořizovacích nákladů (včetně projektové dokumentace a instalovaného tepelného/chladicího systému) plus provozní náklady za prvních 30 let užívání nepřekročí stejné náklady běžného nového domu srovnatelné velikosti.