Všichni víme, že pokud dům nebo budova neslouží delší dobu svému účelu, začnou velmi rychle chátrat. Stěny a nábytek plesniví, omítka a potrubí praskají. Většina těchto problémů vzniká kombinací působení relativně nízkých teplot a vlhkosti. S nepříjemným překvapením v podobě zmíněných problémů se mohou ve svých obydlích setkat majitelé, kteří podcenili důležitost temperování bytu nebo domu.

Doporučené teploty

Teplota temperování závisí hlavně na frekvenci a periodicitě využívání. Prostory, které jsou trvale neobydlené po celý rok, se doporučuje temperovat na teplotu přibližně 5 °C, hlavně z důvodu zamezení zamrzání vody v potrubích. Pokud je prostor obýván příležitostně (například víkendová chata nebo chalupa), doporučená teplota temperování místností se pohybuje v rozmezí od 13 do 15 °C. Samotné temperování prostor by mělo být vždy doplněno alespoň občasným vyvětráním kvůli minimalizaci vlhkosti, která by velmi rychle vedla k šíření plísní a zatuchnutí.

Nižší náklady na vytápění

Temperování má výrazný ekonomický význam. Náklady na odstranění škod způsobených zanedbáním temperování se mohou vyšplhat velmi vysoko. Vhodným temperováním dovedeme snížit i náklady na vytápění. Tlusté zdi mají velmi dobrou akumulační schopnost. Pokud například využíváme víkendový domek, je vhodné prostory namísto nárazového vytápění neustále temperovat. Pokud necháme zdi lidově řečeno vychladnout na teplotu pod 10 °C, na jejich opětovné zahřátí a vytopení na teplotu přes 20 ° C spotřebujeme velké množství energie. Mnohem efektivnější je nepřetržité temperování místností na 15 °C pomocí nízkonákladového zdroje. V případě potřeby už nyní dovedeme teplotu velmi rychle zvýšit na námi požadovanou hodnotu.

Z výše uvedeného vyplývá, že na účinné, efektivní a levné temperování je potřeba mít k
dispozici velkoplošný rozvod tepla a vhodný nízkonákladový zdroj energie. Co se týče rozvodů tepla, nejvhodnější volbou se jeví podlahové topení. Velká teplosměnná plocha a sálavý mechanismus prostupu tepla zajišťují rovnoměrné temperování v celém prostoru domu nebo bytu, kdy nevznikají zóny s rozdílnými teplotami. Podobným způsobem jako pomocí podlahového topení může být zajištěno i temperování stropů. 

Zdroj tepla

Nejdůležitější součástí temperování je zdroj tepla. Nejdůležitější je, aby byl zdroj zcela autonomní a nezávislý na přítomnosti a zásazích obsluhy. Dané požadavky splňují i plynové kotle nebo elektrické spirály, avšak při dnešních cenách plynu a elektřiny by temperování bylo poměrně nákladné. Víkendové chatky se navíc často nacházejí v lokalitě, kde není možnost napojení na plynovou síť. Zajímavou alternativou jsou však kotle na pelety se zásobníky s automatickým dávkováním. Pokud se ovšem v okolí budovy nachází vhodný zdroj pro jeden z  typů tepelného čerpadla, určitě by měli majitelé uvažovat nad možností bivalentního provozu. Ocení ho zejména při temperování chat nebo chalup, kde vytápění může být zajištěno výkonem tepelného čerpadla a na přitápění lze využít sekundární zdroj, například krbová kamna, plynový kotel nebo kotel na pevná paliva

Architektura budov a sluneční energie

V dnešní době výrazně přispívá k temperování budov i architektura. Stále více se využívají velké prosklené prostory, které fungují jako pasivní zdroj solárního vytápění. Jižně orientovaná strana domu se dá využívat jako zimní zahrada, která dovede velmi účinně akumulovat teplo a značně tak temperování napomáhá. Sluneční energie může být využívána i aktivně díky solárním kolektorům či fotovoltaickým panelům.

Správné temperování nelze brát na lehkou váhu. Škody, které vzniknou při jeho zanedbání, mohou mnohonásobně převýšit investiční a provozní náklady. Dnes už známe hodně různých alternativ, které lze vhodně využít na poměrně levný provoz temperování. Hlavně nikdy nelze zapomínat na to, že temperovaný dům je zdravý dům a prevence je vždy levnější alternativa než odstraňování škod.

Zásobník a obsluha kotle

Jak jsme již uvedli výše, pelety jsou umístěny v zásobníku. Zásobník se nachází buď v tělese kotle (zásoba pelet stačí v závislosti na objemu zásobníku na 1–10 dní), nebo je zásobník pelet umístěn mimo tělesa kotle (zásoba pelet na celou topnou sezónu) a pelety jsou dodávány do kotle pomocí podavače pelet. Zásobník může být nějaká nádoba, nebo dokonce, to může být místnost, která je součástí kotelny. Případně je možná i kombinace místnosti pro skladování pelet a nádoby na pelety v blízkosti tělesa kotle. Výhodou takového typu zásobníku jsou nižší náklady na dovoz paliva k vám domů, protože tento dovoz stačí realizovat jednou nebo dvakrát v roce s ohledem na velikost skladovacího prostoru.